PALMYRA (TADMUR)

Tato oáza je uprostřed pouště, zhruba 160 km východně od řeky Orontes a 225 km západně od řeky Eufrat. Ruiny města pocházejícího z 2. století n.l. se rozkládají na ploše zhruba 50 ha. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o nejvýznamnější turistickou atrakci Sýrie a jednu z nejznámějších světových historických památek, neměl by ji návštěvník Sýrie rozhodně vynechat. Probíhá zde kontinuální výzkum, který přináší stále nové objevy. S ohledem na polohu místa a poměrně časovou náročnost cesty do lokality se nevyplatí navštívit Palmyru v rámci jednodenního výletu (ať už z Damašku nebo z Hamy).Je dobré si vyhradit minimálně 1 den na samotnou prohlídku památky.Vedle ruin se hlavně západním směrem rozrůstá nové město, které má v současné době asi 40 000 obyvatel a kde naleznete představoval významný bod na cestách obchodních karavan ze Středomoří do zemí Perského zálivu. Byl to také významný dopravní uzel Hedvábné stezky vedoucí z Číny a Indie do Evropy. Město profitovalo z vysokých poplatků, které platily projíždějící karavany.

Název Palmyra získalo město poté, co se stalo součástí Římské říše (1. a 2. stol. n.l.), kde hrálo důležitou roli jako základna na rozhraní mezi Římskou a Parthskou říší. Postupně, tak jak rostla její důležitost, získával Palmyra stále více výhod až se nakonec v roce 212 n.l. stala římskou kolonií, což pro místní obyvatele znamenalo získání stejných práv jako měli Římané a zrušení povinnosti platit impériu daň. V tomto období došlo k nebývalému rozkvětu a růstu města a postupně došlo k jeho relativními osamostatnění od Římské říše a ke vzniku království pod vládou Odenatha, který měl plnou důvěru a podporu Římanů.. Po jeho zavraždění v roce 267 nastal úpadek města. Ten se částečně podařil odvrátit Odenathově ženě Zenobii (dokonce se jí na jistou dobu podařilo získat vládu nad Sýrií, Palestinou a částí Egypta), avšak jelikož neměla podporu Římanů, došlo brzy k jejímu pádu (271 n.l.) a tím definitivně skončilo období prosperity Palmyry. Po zničení města v roce 273 n.l. Aurelianem byla opevněna a její funkce byla omezena na vojenskou základnu, jednu z mnoha na východní hranici impéria. Její význam pak permanentně klesal, také s ohledem na pokles intenzity karavanního provozu. Od roku 634 bylo město v rukou muslimů a změnilo se na malou vesnici přežívající vedle rozsáhlých ruin (následku ničivého zemětřesení v roce 1089) kdysi slavného města. Na počátku 20. století začaly v Palmyře, tehdy pod vedením německých odborníků, první archeologické průzkumné práce, které pokračují dodnes.

Belův chrám představuje nejzachovalejší objekt a nejvýznamnější objekt v areálu. Bel byl nejvýznamnějším bohem uctívaným v Palmyře - jeho úloha a postavení je srovnávána s římským bohem Jupiterem. Objekt se skládá z nádvoří obehnaného zdí, uprostřed stojí vlastní chrám.

Velká kolonáda – dlouhá ulice lemovaná sloupy - spojuje v severozápadním směru Belův chrám, monumentální oblouk a pohřební chrám. Tvořila hlavní komunikaci města a i dnes představuje centrální část lokality. Část ulice mezi Belovým chrámem a monumentálním obloukem byly úplně zničena, její existenci dávají tušit jen zbytky sloupů. Ulice nikdy nebyla vydlážděna, proto aby jí mohli procházet velbloudi. Nejlépe zrestaurovaná je část mezi monumentálním obloukem a tetrapylonem (4 skupiny sloupů), který je situován zhruba v 1/3 celkové délky ulice směrem od oblouku.

Chrám Nebo se nachází vedle monumentálního oblouku. Pochází z 1. století př.n.l. a byl zasvěcen Nabovi, palmyrskému bohu osudu. Zachovalo se pouze chrámové podium, zbytky zdi a několik sloupů.

Diokleciánovy lázně, které nebyly nikdy dobudovány, se nachází o něco dále po pravé straně ve směru chůze od monumentálního oblouku. Zachovaly se zde čtyři vysoké sloupy, které měly nést vstupní bránu.

Na levé straně ulice těsně před tetrapylonem se nachází divadlo. Bylo rekonstruováno v padesátých letech minulého století. Jména uvedená na spodní straně mnoha sloupů patří sochám, které zde dříve stávaly.

Během každoročního festivalu probíhajícího v Palmyře slouží divadlo jako dějiště četných představení a vystoupení uměleckých skupin.

Agora (obdoba římského fóra) se nachází nalevo od tetrapylonu. Byla využívána k veřejným diskusím a rovněž sloužila jako tržiště. Nádvoří bylo obehnáno po stranách čtyřmi sloupořadími. Na sloupech na severní straně byly umístěny sochy římských a palmyrských panovníků, na východních sloupech sochy senátorů, na západních sochy vojenských představitelů a konečně na sloupech na jižní straně byly umístěny sochy významných obchodníků a vůdců karavan. Žádná ze soch se nedochovala a ze sloupů zbyla pouze 1 m vysoká torza.

Tetrapylon se nachází zhruba v jedné třetině kolonády. Pouze jediný z těchto sloupů je původní, zhotovený ze žuly (pravděpodobně dovezené z Asuánu). Tetrapylon představoval významný orientační bod města a křižovatku. Severozápadním směrem odtud pokračovala hlavní ulice, zatímco menší, sloupy lemovaná ulice odtud vedla jihozápadně k agoře a na druhou stranu, severovýchodně k Bel-Shaminovu chrámu postavenému v roce 17 n.l. a zasvěcenému fénickému bohu bouří a dešťů přinášejících vláhu a úrodu.

Pohřební chrám se nachází na konci kolonády, zhruba 500 metrů za tetrapylonem. Pochází ze 3. století a upoutá pozornost návštěvníka monumentálním sloupovím sestávajícím ze šesti sloupů, které jsou původní. Zdi jsou však rekonstruované.

Diokleciánův tábor se nachází jihozápadně od pohřebního chrámu a byl vybudován po zničení města císařem Aureliánem nejspíše na místě bývalého Zenobiina paláce. Tábor ležel nedaleko od Damašské brány, kterou pravděpodobně procházela cesta spojující Emesu (Homs) s Eufratem.

Pohřební věže se nacházejí ve velkém množství nedaleko ruin města v oblasti zvané Údolí hrobů. Jedná se o vysoké věžové stavby čtvercového půdorysu, ve kterých byly do zvláštních nik ukládány rakve s mrtvými. V každé nice byl umístěn kamenný panel s portrétem mrtvého. Mnoho z těchto portrétů je nyní umístěno v Národním muzeu v Damašku.

Nejzachovalejší z těchto hrobek je věž Elahbel, stojící zhruba 500 m od skupiny Yemliko (nejvýznamnější skupina pohřebních věží). Byla postavena v roce 103 n.l., má 4 poschodí a pojme až 300 sarkofágů.

Muzeum v Palmyře nabízí několik zajímavostí. Velkoměřítkový model Belova chrámu, na základě kterého je možno si představit původní podobu objektu. Druhá místnost je věnována tématice obchodu a jeho nebývalého významu, který měl v této oblasti. V dalších místnostech je možné např. vidět různé mozaikové výzdoby s antickými výjevy nebo portréty či busty zemřelých, které pocházejí z nedalekých pohřebních věží.

Qala´at ibn Maan – arabský hrad

Arabský hrad –Qala´at ibn Maan stojí na kopci západně od ruin města. Pochází ze 17. století a byl postaven Fakr ad-Dinem. Největší zážitek poskytne návštěva hradu v době západu slunce, kdy je Palmyra zbarvena do zlata. Z hradu je rovněž velmi pěkný pohled na celou Palmyru včetně nového města.