DAMAŠEK

Hlavní město Sýrie se rozkládá na okraji oázy Ghouta, 90 km východně od středomořského pobřeží. Má 1378000 obyvatel. Damašek neboli Dimašk aš-Šám je rušným moderním městem s vysokými hotely, správními a obytnými budovami, s moderními objekty univerzity a širokými, esteticky působícími třídami. S moderní výstavbou kontrastují starověké a středověké památky. Přes 200 staveb je zapsáno do seznamu UNESCO a Damašek je považován za nejstarší a nejdéle obydlené hlavní město světa.Metropole Sýrie má velmi dlouhou historii. Už ve druhém tisíciletí před Kristem zde bylo aramejské osídlení, Aramejci říkali Damašku Dům vláhy. Postupem času se sem začaly stěhovat i další národy, například Řekové či Římané. Nejskvělejším obdobím v historii Damašku se však stalo až 7. století, kdy bylo město centrem Arabské říše pod vládou Umajjovců. Právě z této doby pochází slavná Umajjovská mešita v srdci města. O sto let později však převzal prapor hlavního města Bagdád a Damašek se stal cílem nájezdníků. Když v 15. století podlehl Mongolům, znamenalo to definitivní konec slávy města.Hradby mají i sedm zachovalých bran ze 13. století. Přímo za hradbami leží tržiště Hamidíja ze 17. století. Na tomto tržišti uspěje jen ten, kdo umí smlouvat, za to tu je pestrý výběr zboží. Za tržištěm pokračují klikaté uličky, v jejichž spleti najdete palác al-Azm z 18. století. V tomto paláci sídlil jeden z nejdůležitějších mužů Damašku, kalif Muawíjji. Dnes je tu umístěno muzeum, ve kterém najdete jednotlivé místnosti s figurínami dokumentujícími život ve starém Damašku. Dominantou nových čtvrtí syrské metropole je jedno ze světově nejuznávanějších Národních muzeí. Slavnostní otevření tohoto muzea se konalo před 80 lety. Ke sbírkám Národního muzea patří vzácné exponáty z archeologických výzkumů celé Sýrie. Jsou tu k vidění tabulky, sošky, zbraně a masky. Na první pohled upoutá brána muzea, která původně bývala součástí pouštního loveckého zámečku. Hned vedle Národního muzea se nachází vojenské muzeum. Mnoho dalších památek se nachází i několik desítek kilometrů od syrské metropole, v okolních vesnicích. Hlavními odvětvími ve městě jsou zpracování stříbra aj. kovů, výroba hedvábí, sklářství, výroba cementu a cukrovarnictví. Damašek je důležitou křižovatkou silnic a železnic. Má také mezinárodní letiště.

Damašek je možno rozdělit na dvě základní části: Staré město a okolní zástavbu. Plocha starého města je dána historickými hradbami, zatímco moderní Damašek se rozprostírá okolo, přičemž část města leží na úpatí a na svazích hory Al Qásijún, která se tyčí nad Damaškem.

V původním centru Damašku se nachází Náměstí mučedníků (místní název Sáha Al Mardžá). Jedná se o velmi rušné místo s množstvím obchůdků, levných jídelen a také levnějších hotelů. Jméno náměstí Al Mardža se vztahuje k obětem francouzského bombardování v roce 1945.

Během druhé poloviny 20. století se však centrum Damašku posunulo směrem na západ a sever. Nedaleko Al Mardžá se nachází náměstí Sáha Hidžáz (Hejaz Square). V jeho jižní části stojí nádraží Hidžázské dráhy, které bylo dokončeno v roce 1917. Jednalo se o severní zakončení tehdy nové Hidžázské železnice, která dopravovala poutníky do Medíny a Mekky. Uvnitř budovy je zachována zajímavá výzdoba. V současné době z této stanice vyjíždí vlaky jednou týdně do Ammánu a v létě každý pátek do kopců severně od Damašku (jedná se o výletní vlak do oblasti poblíž libanonských hranic). Historické muzeum Damašku je situováno ve velmi malebném starém domě. Je tvořeno osmi bohatě zdobenými místnostmi a centrálním nádvořím. V několika místnostech jsou vystaveny fotografie a plány týkající se Starého města, nachází se zde rovněž model Starého města. V místnostech najdeme mramorové mozaiky na podlaze a různé předměty z vyřezávaného dřeva. Mezi nejdůležitější syrská muzea patří Národní muzeum. Před vstupem do muzea se nachází stinná zahrada. Jednotlivé expozice v muzeu jsou tématicky rozčleněny na před-klasické období, klasické období a islámské období. Navštivte synagogu a hypogaeum, obě jsou situovány ve východním křídle. Synagoga pochází z 2. století a byla objevena v Dura Europos, kde došlo k její rekonstrukci. Stěny synagogy zdobí překrásné barevné fresky zobrazující krále Šalamouna, Davida, Mojžíše, apod.

Těsně vedle Národního muzea se nachází mešita Takíja as-Suleimáníja postavená v roce 1560 podle plánů významného osmanského architekta Sinána. Jedná se objekt, který v sobě spojuje mešitu a ubytovací prostory pro poutníky. Zajímavostí tohoto objektu je, že se tu prolínají syrské (černobílé obložení u vstupu) a turecké (vysoká centrální budova a štíhlé minarety) prvky. V současnosti se v jedné části nachází Muzeum armády, ve kterém je umístěna sbírka vojenských předmětů od doby bronzové až téměř do současnosti.

Ráz a vzhled Starého města je v zásadě ovlivněn obdobím středověkého islámu a to i přestože osídlení této oblasti je dokumentováno od 15. století př.n.l. Jedná se o malebnou spleť velmi úzkých uliček. Uličky, ve kterých se nachází tradiční arabský trh – súq, jsou plné malých obchůdků různých druhů zboží. V určité oblasti se nachází např. obchody s kořením, v další obchody se sladkostmi, apod.

Hradby Starého města, jejichž současná podoba má původ ve 13. století, byly postaveny Římany. Za dobu své existence doznaly mnohých změn a několikrát byly postupně zbořeny a obnoveny. Jsou průchozí prostřednictvím mnoha bran, přičemž jediná z nich, Al Báb al-Šarqí/Šarží (Východní brána), se dochovala z období římské nadvlády. V severozápadní části Starého města je situována Citadela. Původně římská pevnost byla později po příchodu islámu rozšířena a za vlády Salláhudína ve 13. století zpevněna, aby odolala křižáckým útokům. Od té doby byla mnohokrát zničena zejména Mongoly, kteří v období 13 a 14. století podnikali do této oblasti nájezdy ze Střední Asie a následně obnovena, většinou Mamlúky a Osmany. Postupem času pevnost pozbyla fortifikačního významu, a tak začala sloužit jako kasárna, později, až do roku 1985, jako vězení.

U jižní strany citadely se nachází vstup do Súq al-Hamídíja – jednoho z nejvýznamnějších a turisticky atraktivních trhů starého města. Trh je tvořen poměrně širokou zastřešenou ulicí, která svoji současnou podobu získala v 19. století za vlády sultána Hamida II. Jedná se o velmi rušné místo s mnoha krámky, ve kterých najdete mnoho věcí, počínaje suvenýry přes látky, oděvy, obuv až po koberce. V této ulici se také nachází cukrárna, jejímž jediným nabízeným zbožím je ručně tlučená chutná zmrzlina.Na konci súqu Al-Hamídíja se nachází pozůstatek původního římského Jupiterova chrámu pocházejícího ze 3. století a tím je vstupní brána tohoto chrámu, dnes představované již pouze pěti původními korintskými sloupy. Přímo naproti této brány se nachází jeden ze vstupů do Umajjovské mešity.

Umajjovská mešita je zajímavá tím, že uvnitř se scházejí k motlitbám křesťané i muslimové. Na místě této mešity původně stál aramejský chrám uctívající boha Haddáda. Později jej nahradil římský palác zasvěcený Jupiterovi a nakonec křesťanský kostel Jana Křtitele, který je tu rovněž pochován. V polovině 7. století došlo mezi muslimy a křesťany k dohodě, a od té doby se tu modlí společně. Kostel byl sice později přestěhován a na jeho místě byla zbudována krásná Umajjovská mešita, ostatky Jana Křtitele však v mešitě zůstaly. Mešita je proto dnes přístupná muslimům i křesťanům. Nachází se tu i klenotnice, kde jsou uloženy muslimské almužny. Kdysi klenotnici hlídalo sedm soudců vlastnících po jednom klíči. Délka samotné modlitebny je téměř 160 metrů. V jejím středu je 36 metrů vysoká kupole, pod kterou se může modlit okolo 7000 věřících. Ti jsou k modlitbám svoláváni ze tří přilehlých minaretů s názvy Nevěstin, Ježíšův a Muhammadův. Celá mešita je obehnána hradbami Damašské citadely. Mešita představuje jako jedna z nejvýznamnějších islámských staveb nejdůležitější historický objekt v Sýrii. Postupem času prodělala mešita několik zemětřesení, požárů, rovněž se stala obětí expandujících Mongolů. Severní část mešity tvoří krásné nádvoří, zdobené mramorovou podlahou. Průčelí haly určené k modlení je zdobeno zlatou mozaikou. Obrovská mozaika pokrývá i západní stěnu. Je dlouhá 37 m a tvoří ji vápence. Uprostřed nádvoří tryská fontána „rozhřešení“. Dále jsou tu dvě haly: Dům pokladů, který pochází ze 14. století a Dům hodin, kde byly umístěny hodiny. V komplexu můžete navštívit tři minarety: Nevěstin minaret v severní části, v jihozápadní části stojí Qát Bájův minaret (pojmenovaný po mamlúckém sultánovi) a v jihovýchodním rohu se nachází Ježíšův minaret. V jižní části nádvoří stojí hala určená k modlení. V roce 1893 byla zničena devastujícím ohněm. V centru haly podpírají strop čtyři pilíře a tvoří Orlí dům. Tento název proto, že představují orlí hlavu.

Severně od Umajjovské mešity narazíte na dvě školy (madrasy) – Madrasa al-Ádilíja a Madrasa az-Zaháríja – obě pocházející z 13. století z doby vlády Ajjúbovců. Madrasa al-Ádilíja funguje nyní jako knihovna, v Madrasa az-Zaháríja se nachází mauzoleum mamlúckého sultána Bajbarse, který měl velký podíl na boji s Křižáky. V mauzoleu se nachází pohřební místnost sultána. V této části města je možno také zhlédnout poměrně nedávno restaurovanou šíitskou mešitu Sajjida Ruqája s mauzoleem. A konečně, východně od Ummajjovské mešity lze, byť pouze zvenku, vidět do dnešní doby fungující školu koránu Madrasu al-Fátihíja.

Ve čtvrti jižně od Ummajjovské mešity navštivte Azemův palác (bajt Ázim) představující jeden z nejkrásnějších objektů reprezentujících damašskou architekturu. Byl postaven v letech 1749-1752 a sloužil jako rezidence damašského guvernéra Ázima paši. Po jeho opuštění na počátku 20. století v něm byl situován francouzský institut archeologie a islámského umění. I když byl při povstání v roce 1925 těžce poškozen, může ho dnes návštěvník díky renovaci obdivovat v plné kráse. Dnes se v tomto paláci nachází Muzeum umění a syrských lidových tradic a rozhodně se vyplatí prohlédnout si rovněž architektonické řešení interiéru a jeho výzdobu.

Křesťanská čtvrť je situovaná v severovýchodní části historického jádra města, kolem Báb Túma. Má osobitý charakter poněkud odlišný od ostatních čtvrtí. Najdeme zde několik zajímavých historických objektů, jako např. Ananiovu kapli (Kanísa Hanáníja), která se nachází ve sklepě domu mezi Východní bránou a Tomášovou bránou (Bab Túma).

Za zmínku stojí rovněž mešita Sajjida Zajnab nacházející se zhruba 10 km jižně od centra města. Jedná se o mešitu postavenou v íránském stylu na místě údajného pohřebiště Sajjidy Zajnab, vnučky Mohammeda. Míří sem mnoho íránských poutníků.

Návštěvník Damašku by si rozhodně neměl nechat ujít vyjížďku na horu Qásijún, oblíbené místo procházek a zamilovaných párů, která se tyčí na severním okraji města. Horní partie kopce nabízejí panoramatický pohled na Damašek. Z kopce je také poměrně dobře vidět současné prezidentské sídlo nacházející se na protějším kopci.