ALEPPO (HALAB)

Druhé největší město země, jemuž obyvatelé říkají Halab, patří k nejhezčím městům v Sýrii. Už ve třetím tisíciletí před naším letopočtem byl Halab proslulým místem, které dlouho vzdorovalo tlaku Asyřanů. Odtud pořádali Chetité neočekávaný útok na Babylón v Iráku a porazili slavnou dynastii Chamurappiho. V 5. století však Aleppo dostalo velkou ránu – Peršané město vyrabovali a rozbořili. Když se Halab později přihlásil k islámu, znamenalo to období rozkvětu, které nezastavila ani Timurova vojska. V současné době jsou hlavním zdejším průmyslovým odvětvím zejména výroba hedvábných vláken a potisk bavlny. Oblast kolem Aleppa je dále známa vlnou, sušeným ovocem a hlavně pistáciovými ořechy a oregánem. Na trzích v Aleppu lze zakoupit známé ručně vyráběné mýdlo z unikátní směsi olivových olejů a bobkového listu. Pokud jde o oblast nové části města, za pozornost určitě stojí návštěva Národního muzea, které je přesně ve středu města.

Velmi příjemné prostředí nabízí velký veřejný park situovaný severozápadně od hotelové čtvrti. Z architektonického hlediska je zajímavá rovněž čtvrť Al-Azíza, situovaná kolem severního okraje parku, která byla založena v 19. století a ve které žije majetnější část obyvatel města, povětšinou křesťanů. Domy jsou zde malebné a stojí zato je vidět.

I když zdejší súq (trh) nepatří mezi nejrozsáhlejší, patří rozhodně k těm nejhezčím a nejzajímavějším na Blízkém Východě. Část trhu pochází již ze 13. století, ale jeho větší část byla vybudována za Osmanské éry. Lze zde nalézt obchody různého zaměření, většinou seskupených podle druhu do celých uliček či bloků.

Velká mešita – Al-Džámia Al Kabír, byla vybudována podle vzoru velké Ummajjovské mešity v Damašku jen o 10 let později chalífou Sulajmánem (715-717), bratrem zakladatele damašské mešity – chalífy al-Walída. Z původní stavby se nic nedochovalo, neboť byla v průběhu historie zničena a poté obnovena. V roce 1169 lehla mešita popelem a byla znovu postavena Núrrudínem. Zachován zůstal původní volně stojící minaret, který pochází z roku 1090. Je 47 m vysoký, má celkem 5 úrovní a na vrcholu je zakončen dřevěnou galerií pro muezzina. Objekt mešity je možno navštívit s tím, že „nemuslimové“ vstupují pouze západní bránou. Naproti západnímu vstupu do mešity, v místě, kde dříve stávala katedrála sv. Heleny, zničená muslimy v roce 1124 jako odpověď na křižácký útlak, se nachází Madrasa Halawiíja – teologická kolej postavená v roce 1245.

Citadela se tyčí na kopci u východního okraje súqu a tvoří dominantu města. Ačkoliv by se to nezdá, vyvýšenina na které Citadela stojí není lidským výtvorem, ale skutečně se jedná o přírodní útvar. První opevnění zde vzniklo za vlády Seleukovců v letech 364 – 333 př.n.l., ale současné stavby pochází z mnohem pozdější doby. Citadela sloužila jako základna muslimů během křižáckých výprav. V této době tu byl také vykopán 20 m hluboký a 30 m široký vodní příkop. Spodní dvě třetiny kopce byly obloženy kamenem. Během vlády Mamlúků v letech 1250 – 1571 bylo provedeno mnoho obnov a zpevnění a současnou podobu Citadela získala právě v této době. Vstup do Citadely se nachází za mostem klenoucím se na jižní straně přes, v současné době prázdný, vodní příkop. Na pravé straně mostu se nachází bastion ze 14. století, který sloužil k jeho obraně. Do Citadely se vchází skrze obrannou věž. Uvnitř Citadely se nachází královský palác z roku 1230, vážně poškozený o třicet let později Mongoly, dále zde najdeme malou Abrahámovu mešitu z 12. století. V severní části se nachází tzv. velká mešita. V této části se také nachází kavárna, ze které je asi nejlepší pohled na střechy okolních domů města.

Jižním směrem od Citadely se nachází část města s množstvím mešit, madras (škol islámského práva), serailů (bývalá útočiště pro karavany, v nichž byly soustředěny ubytovací prostory, sklady a obchody) a mauzoleí, které jsou propleteny úzkým a křivolakými uličkami. Proti vstupu do Citadely se nachází Madrasa as-Sultáníja z roku 1223, vaši pozornost získá ornamentální výzdoba mihrábu v modlitebním sálu. Na druhé straně ulice se nachází mešita Al-Chusrawíja z roku 1537, která je nyní využívaná jako chlapecká škola. Jedná se o jednu z prvotin tureckého architekta Sinana. Pár bloků východním směrem se nachází mešita Al-Atruš z počátku 15. století. Tato mešita je ukázkou mamlúcké tradice spojení mešity a mauzolea.

Za vidění stojí také jedna z nejmalebnějších čtvrtí Aleppa - čtvrť Al-Džeida. Nachází se zde mnoho budov pocházejících z doby vlády Mameluků nebo z ranného období vlády Osmanů. Tato část je poněkud mladší než staré město, odtud název Al-Jdeida – „Nová“. Al-Jdeida vznikla jako čtvrť pro úspěšné obchodníky, zejména maronitské a arménské křesťany. Ti vzhledem ke svému bohatství plynoucího z rozvíjejícího se obchodu mezi Západem a Východem, nešetřili při stavbě svých domů a tak zde najdeme skvělé příklady místní arabské architektury na Blízkém východě.